I když je velmi málo historických podkladů, je velmi pravděpodobné, že se ve středověku i věřící z Horní Lužice a Slezska vydávali na cestu do Španělska. Tenkrát neměli mnoho možností; bylo jen několik schůdných stezek přes hory a vlhké oblasti v podhůří.

I pro Žitavskou cestu existovaly dlouho pouze domněnky. Mohla být dříve využívána také poutníky svatého Jakuba. Od roku 2005 probíhaly cílené rešerše. Důležité odkazy se našly především v kostelích svatého Jakuba a ve špitálech. Nejdříve se rozvíjely dvě paralelní iniciativy: jedna v Polsku pod vedením Emila Mendyka, který dobrovolně pracuje v Nadaci františkánských obcí v Lubomierz – druhá v Německu, iniciovaná Michaelem Dittrichem, děkanem katolické církve v Žitavě. Počátkem roku 2006 se o sobě obě dozvěděly a rozpracovaly záměr, trasu Svatojakubské cesty z Gnesen do Prahy společně oživit.

Již první úvodní akce, která proběhla o několik měsíců později, ukázala, jak velký je zájem o projekt Svatojakubské cesty ve všech třech zapojených zemích. Mezitím bylo dokonce založeno občanské sdružení: Mezinárodní sdružení pro Svatojakubskou cestu Gnesen – Görlitz - Praha. Toto sdružení se stará o proznačení a údržbu cesty. Jeho cílem je především pomoci v novém objevení křesťanského smyslu putování.